K ureterolithiáze sice nejčastěji dochází přímo v samotných ledvinách, avšak k tvorbě kamenů může docházet v jakékoliv části vylučovacího traktu. Rozlišujeme několik typů ledvinových kamenů, v závislosti na látkách, z nichž se skládají. Více jak 80% všech kamenů je tvořeno z krystalů šťavelanu vápenatého. V minulosti byla tvorba těchto kamenů často interpretována, jako následek příliš vysokého přijmu vápníku, teprve až později se podařil objevit přesný chemický proces v našem těle. V něm je úloha vápníku přesně opačná, než se původně předpokládalo. Přijímaný vápník se v našem trávicím traktu váže na kyseliny šťavelové. Ve chvíli, kdy je jeho příjem nižší, dostává se přebytečné množství kyseliny šťavelové do krevního řečiště, kde jí vychytávají ledviny a vylučují do moči. Zde pak může působit jako srážedlo šťavelanu vápenatého. Dalších přibližně 10% kamenů má původ v kyselině močové. Na jejich vzniku se poté podílejí metabolické poruchy a hyperuricosurie, jejichž následkem dochází ke snížení ph moči. Kyselé prostředí následně vede ke srážení krystalů kyseliny močové. Poslední skupinu tvoří kameny ze struvitu, fosforečnanu vápenatého a cystinu. Jedná se o vzácněji se tvořící kameny spojené s přítomností bakterií. Jejich působením dochází ke štěpení močoviny na amoniak, což vede naopak ke zvyšování ph.
Ledvinové kameny se obvykle chovají naprosto asymptomaticky, k příznakům obtíží dochází až ve chvíli, kdy došlo k uvolnění kamínku do močových cest. Typická je zejména kolikovitá, velice intenzivní bolest, která může být patrná v bederní oblasti nebo v podbřišku, vystřelující do třísel. Kolika se vyznačuje přerušovanou bolestivostí v závislosti na vztazích tkáně močovodu. Bývá zpravidla doprovázena nevolností až zvracením, někdy se mohou dostavit i zažívací potíže. V závislosti na drobném poškození stěny ledvin či močovodu se může v moči vyskytovat krev. Povětšinou se jedná o mikroskopické množství, nezaznamenatelné pouhým okem. Překážka v močovodu se projevuje snížením protékajícího množství moči, což může vést k nedokonalému vyprázdnění. To se obdobně jako při infekci projevuje častějším nucením, dostavit se může i bolest při vylučování samotného kamenu.
Diagnóza se zpravidla dá velice dobře stanovit již na základě přítomnosti kolikovité bolesti. I přes to se pro potvrzení a určení závažnosti používá několik možných vyšetření. Testy krve odhalí hladinu vápníku, množství bílých krvinek a funkčnost ledvin. Vyšetření moči může potvrdit přítomnost krystalů, krve či dokonce bakterií. Pro přesnější určení pochodů v organismu se může provést rozbor moči sesbírané během jednoho dne. Tím se projeví celkové hodnoty vylučovaných látek, což může odhalit i případnou příčinu vzniku kamenů. Ze zobrazovacích metod se nejčastěji doporučuje ultrazvukové vyšetření. Při něm je možné odhalit i případný zánět na ledvinách. Kameny s dostatečným množstvím vápníku jsou také velice dobře viditelné na rentgenu. Nejúčinnější diagnostický nástroj je počítačová tomografie. Kvůli vysokým nákladům se k ní však přistupuje jen v případě, že předchozí dvě metody selhaly a je potřeba podezření na přítomnost kamenů potvrdit.
Většina ledvinových kamenů během tří dnů opustí tělo spontánně. Pro usnadnění jeho vyloučení je vhodné zvýšit přísun tekutin, povzbudit tok moči diuretiky a případné bolesti mírnit analgetiky a spasmolytiky. Není-li však kamen do měsíce vyloučen, jsou-li bolesti ukrutné, pacient má pouze jednu funkční ledvinu či byli zacpány oba vylučovací kanálky je přistoupeno k lékařskému zákroku. V první řadě se využívá neinvazivní metody pomocí rázové vlny, litotripsie. Během ní se ultrazvukem rozbijí kamen na menší kousky, jenž jsou následně vyloučeny. Selže-li tato metoda, přistupuje se k nefrolitotomii.