Ledvina, respektive ledviny, neboť se jedná o párový orgán, slouží k plnění hned několika důležitých procesů v těle. Nacházejí se v břišní dutině uložené podél páteře. Kvůli umístění jater je pravá ledvina mírně níž a zpravidla bývá o něco málo menší. Velikostně se pohybují kolem 11 až 14 cm na délku, 6 cm na šířku a 4 cm na hloubku. Tvarem připomínají fazoli, v jejímž mediálním okraji je patrná hilus renalis, neboli ledvinová branka. V tomto místě vstupuje do ledviny tepna a žíla, nachází se zde i vyústění močovodu. Močovodu předchází ledvinová pánvička, která sbírá moč ze sběrných kanálků. Ty protkávají kůru ledvin a napojují se na ně další vývodné kanálky, jenž jsou napojeny na nefrony. Nefron je základní jednotkou ledviny složený s tzv. Bowmanova pouzdra. To je defakto klubíčko vlásečnic, kde dochází k filtraci kapalin, čímž vzniká ultrafiltrát, z něhož se nakonec stane moč. Ultrafiltrátu, někdy také nazývaného primární moč vzniká během jednoho dne kolem 180 litrů. V tomto objemu jsou ještě přítomny některé živiny a hlavně velké množství vody, jenž naše tělo absorbuje zpět. K tomuto procesu dochází v Henleově kličce, jíž opouští hypertonická moč, jejíž objem se již pohybuje kolem dvou litrů.
Ledviny v průměru profiltrují něco málo přes litr krve za minutu, čímž zbavují tělo škodlivých látek metabolismu. Tímto procesem se však významně také podepisují na udržování acidobazické homeostázy. Mírou opětovné absorpce bikarbonátů a vylučováním vodíkových iontů udržují ph našeho těla na stabilní hodnotě. Další důležitou funkcí ledvin je regulace krevního tlaku. Celkové množství extracelulárních tekutin je závislé na koncentraci sodíku, chloridů a vody. Jejich vstřebávání a uvolňování v nefronu je ovlivňováno hormony, na jejichž regulaci se podílí samotná ledvina sekrecí enzymu reninu. Společně s játry se ledviny podílí na tvorbě hormonu erytropoetin, který stimuluje tvorbu červených krvinek a sehrává svou úlohu i během hojení. Nefrony je taktéž produkován kalcitriol, který podporuje vstřebávání vápníku ze zažívacího traktu a zlepšuje jeho reabsorbci, čímž se snižuje jeho ztráta močí.
Ledviny jsou důležitým životním orgánem, který např. jako játra má poměrně nadměrně předimenzovanou kapacitu. Člověku k normálnímu životu stačí pouze jediná a to ještě nemusí běžet na 100%. I přesto se poměrně často setkáváme s jejich selháním. Akutní selhání je velice často zapříčiněno dehydratací organismu. Nedostatek tekutin se odrazí v průtoku krve, ledviny následně nemají dostatečný přísun živin a kyslíku, což vede k jejich selhání. Obdobný efekt může mít i masivní krvácení nebo srdeční selhání. Poškození tkáně může být vyvoláno i otravou toxickými látkami, některými léky nebo zanášením ledvin vinou některých onemocnění. K selhání může dojít i vinou obstrukce močových cest, kdy dochází k hromadění moči, jenž se může posléze vrátit až do ledviny. Akutní selhání se projevuje sníženou tvorbou moči a hromaděním tekutin způsobující otoky. Hromadění škodlivých látek má neblahý vliv na organismus, dostavuje se dezorientace, ztráta vědomí, srdeční potíže. Povětšinou je nutná okamžitá dialýza. Při včasném podchycení se dokáží buňky ledvin regenerovat. Zpočátku nejsou nové buňky schopny provádět reabsorpci vody, což se projevuje vylučováním několika litrů moči denně.
K chronickému poškozování ledvin dochází u každého člověka vlivem stárnutí organismu. Mezi nejčastější příčiny selhání se bezesporu řadí dva faktory. Příliš vysoký tlak a onemocnění cukrovkou. U vysokého tlaku se přitom jedná o začarovaný kruh. Poškozené ledviny mají sníženou schopnost jeho regulace a v cévách koluje ještě více tekutin. To krom ledvin namáhá i srdce a hrozí riziko jeho selhání. U chronického selhání bývá obvyklým rysem i chudokrevnost, neboť jsou ledviny odpovědny za stimulaci červených krvinek. Citelný je i pokles vápníku v kostech. Na poškození nás může varovat krevní vyšetření, konkrétně zvýšené koncentrace močoviny a kreatinu. Konečné potvrzení diagnózy posléze potvrdí vyšetření ultrazvukem. Léčba se zaměřuje zejména na prvotní problém, podstatný je i dostatečný příjem tekutin a ze stravy by se měli vyloučit bílkoviny. Pokud se i tak nepodaří chronické selhávání zastavit, je nutné v okamžiku, kdy již nejsou schopny plnit svoji funkci provádět filtraci na dialýze, respektive přistoupit k transplantaci.